Bílý potok

V neděli ráno kolem půl desáté přijel pro mě Žaba a vyrazili jsme prozkoumat další lezeckou oblast. Tentokrát jsme jeli poznat skály Bílem potoce, které se nachází kousek od Vyhlídky ve směru na Karlovu studánku. Kromě mě a Žabi jel ještě Messner a velkým překvapením bylo, že jela i Barča.

Když jsme přijeli na místo a zaparkovali auto podel potoka tak jsme se pěšky vydali ke skalám. Nevýhoda byla,že jsme už od cesty museli lesem šlapat vysoký kopec a navíc jsme se tak zamotali, že nám dlouho trvalo než jsme našly ty skály, které jsme hledali podle průvodce. Dokonce když Žaba s Barčou si na chvíli sedli aby se nasnídali a já v dáli zahlédl ňáké ty skály tak jsem se hned vydal je prozkoumat, ale zjistil jsem, že ani jedna z nich nesouhlasí s průvodcem a to jich tam bylo požehnaně. Pak jsme ještě chvíli procházeli les, Lukáš, který šel dolů nakonec našel skály po té co potkal lezce a zeptal se tak nám hned zavolal a my jsme za chvíli k nim přišli z vrchní strany. Skála ke které jsme přišli a kde nás Messner čekal a kde jsme také konečně začali lézt se jmenovala Pustý zámek JZ stěna a lezli jsme taky i na Z stěně. Lukáš tedy zahájil dnešní lezení já ho jistil a první cestu kterou si natáhl se jmenovala Zmatení chrostíci s obtížnosti 5. Stěnkou borhák a koutem na lávku, pak hladkou stěnkou borhák na římsu, koutem byl další borhák a hranou na lištu pak už stěnkou poslední borhák přímo na lávku a podel spáry na vrchol. Lukáš ji měl za chvíli nataženou a dobral mě z hora. Když jsem šel nahoru cestou jsem vybíral matroš a u hladké stěny ve kterém byl borhák jsem musel trošku více zabrat abych přelezl tohle místo. Jinak se šla v pohodě. Přesunuli jsme se výš, kde jsem si natáhl jednu cestu vedle hrany, byla krátká, pěkná, ale nenašel jsem název ani obtížnost. Dobral jsem Messnera z hora a místo toho aby jsme slanili dolů našel žebřík po které jsme sešli dolů. Barča se Žabou si vylezli taky cestu s názvem Zmatení chrostíci. Z rovna když jsme  se s Messnerem vraceli k nim Barča začala slaňovat dolů a tak jsem ji, ale i po sleze Žabovi udělal pár fotek. Poslední dvě cesty, které jsme na téhle skále lezli se jmenovala Rozdělej a panuj za 6+, kterou Messner prolínal s cestou jménem Pohádka byla to taková trošku míchanice. Já ho jistil a výkon to byl perfektní hlavně u převisu kde byl jeden starý nýt a borhák ke kterému to nebylo tak snadné musel se hodně natáhnout aby ho cvakl což se podařilo, ale ještě nebylo vyhráno ještě se šikovně dostat za převis a pak už byla pohoda. Aspoň tak jsem to cítil já když jsem to lezl, ale jinak se leze na druhého než když to člověk tahá. Takže jsem tedy dolezl i já nahoru a cesta to opravdu byla pěkná a poctivá 6+. Žaba udělal zase pár fotek a jinak si natáhl druhou cestu o které jsem mluvil a tou cestou byla Pradědová za 4+. Musel i v cestě dojišťovat. Barča v pohodě taky dolezla aspoň myslím. Když jsem lezl  byla mi v patách, protože obě dvě cesty byly vedle sebe. Cesta kterou lezli se mi velmi líbila a tak jsem se rozhod , že si ji taky natáhnu. Chtěl jsem si ji natáhnout i s toho důvodu, protože byly tam jen dva borháky a nahoře se muselo dojišťovat, které jsem si chtěl vyzkoušet. Cesta to opravdu byla pěkná a i když tam byl delší odlez byl v pohodě. Messner dolezl za mnou a pak už nezbývalo nic jiného než se sbalit a odebrat se za Žabou a Barčou nahoru k další skále s názvem Ucho.

Žaba si vybral cestu tuším že to byl Bachor za 6 a já Tuli bum za 6-. Přes převis do spáry borhák stěnkou přímo k odštěpu borhák a dále borhák na vrchol. Žaba ji natáhl, myslím v pohodě, protože já jsem měl dost práce ze svojí cestou, která byla náročnější. První preso jsem chtěl cvaknout, ale nechtěně mi spadlo ještě, že převis byl hned ze startu a tak jsem seskočil dolů. Neodradilo mě to a šel jsem tedy znovu do toho. Po pár od sedech jsem konečně cvakl a vyskočil nahoru. Druhé preso bylo v pohodě a když jsem vyskočil na polici poslední jištění bylo až na samým vrcholem a nebylo kde založit. Nezbývalo nic jiného než dlouhý odlez překonat. To se nakonec podařilo, ale strach  jsem s tohoto úseku měl velký. Slanil jsem dolů chvíli jsem spočl a šel se podívat za Žabou a Messnerem, který tahal poslední cestu. Skála se jmenovala Ostří a cesta Fotogenická za 5+. Podel hrany přes púřevis na lavici. Doprava a překrokem na hranu borhák, zleva stěnkou podel hrany borhák na římsu. Hranou na kazatelnu a vpravo na vrchol. Začalo se už stmívat a tak jsem udělal ještě pár fotek. Messner cvakl první preso vyšel na polici a přes hranu, která byla komplikovaná nešlo se přes ní dostat a cvaknout další preso a tak po pár pokusech šel dolů. Byla to poslední cesta, protože  se začalo stmívat a tak jsme to zabalili. Cestou dolů jsme ještě stihli opéct buřty.

Scházeli jsme za tmy lesní cestou kdy  měsíc svítil a hvězdy se třpytily při jasné obloze.

A jaké to tentokrát bylo opět to bylo krásné.

FOTO ZDE!