Lezecké závody v boldru

Tak jako každý rok tak i letos jsme uspořádali lezecké závody v tělocvičně. letošní se ale velmi lišily od těch předešlých a to tím, že se závodilo v jedné disciplíně a to v boldru. Boldr není tak náročný na přípravu na umělé stěně a tak proto jsme se shodli, že by to bylo tak lepší a i s toho důvodu, ale je to jen můj názor aby byla taky změna, která se velmi dobře podařila.

Když jsem kolem deváté hodiny přijel,bylo vše připraveno a závod byl už v plném proudu. Štěpán mě zaregistroval  jako dalšího soutěžicího, Franta mi vysvětlil pravidla a já po té co jsem si prohlédl boldry, které na mě čekaly jsem se pustil do jejich překonávaní. Dohromady bylo připraveno 18. cest a podle pravidel jsme mohli libovolně zkoušet jednotlivé cesty, mohli jsme sledovat ostatní závodníky a td. Já osobně jsem se rozhodl, že to půjdu popořadě od jedničky až do osmnáctky což byla úplně ta nejtěžší cesta, ale až tak daleko jsem se nedostal. Z našich závodili např. Pepa a jeho žena, Maruška, Míša, Vašek Macháček, Tomáš Mencner a spousta dalších. S těch vzdálenějších krajů přijeli akorát čtyři borci s Opavy kteří jak jsem měl možnost sem tam se podívat jak jim to jde lezli velice dobře.

Pustil jsem se tedy do prvního boldru ten sem raz dva překonal a hned jsem si to zapsal do tabulky kterou každý z nás měl a sám si zapisoval výkony. Podle této tabulky následně došlo k vyhodnocení prvního kola ze kterého s každé kategorie postupovali tři nejlepší do finále. Dalších pět boldru jsem taky bez problému překonal a pak už to začalo být trochu složitější. Je třeba zvláštní, že v pořadí sedmý boldr jsem dal až na desátý pokus a osmý, který měl být zase o něco těžší tak ten se podařil rychleji a to na třetí pokus. Zkoušel jsem tedy dál 10. 11. a 12. boldr zde jsem už strávil více času. Desátý boldr tak jako všechny ostatní byl ze sedu. Nástup byl jednoduchý, vrch taky, ale prostřední část byla těžká, ale jak jsem přišel jak na to bylo to hned jednoduší. Snad si vzpomenete jak Žaba v ťapkách či Venca tuhle cestu zkoušeli nebo taky Lomi. Byla to cesta v rohu kde byly na stěně dva chyty a přes nohu jsme se museli dostat nahoru, kde byl už jenom top tedy cíl a pouze rukami se opírat o protější stěnu. Tuhle cestu tuším až po patnácté jsem překonal.  Nemluvil jsem o deváté cestě tuhle jsem vůbec nepřekonal. Devětkrát jsem ji zkoušel dostal jsem se sice ze startu do zony, ale chyběl mi další krok abych se dostal do topu. S překvapením jsem na druhý pokus dal 11. boldr. Dvanáctý, který byl na sklápěcí stěně a cesta byla postavena s modrých chytů byla velmi pěkná. Dal jsem dohromady šest pokusu i zonu jsem překonal a skoro to vypadalo, že bych vylezl až nahoru, ale už bylo téměř po limitu, který byl stanovený na třináctou hodinu tedy doba pro ukončení prvního kola. Zkusil jsem ještě 14. 15. a 16. boldr, protože jsem byl zvědavý jak to půjde, ale pak už definitivně první kolo skončilo a čekalo se kdo postoupí do finále. Musím říci, že v průběhu závodu jsem měl možnost se podívat sem tam jak to ostatním leze, spočnout, ale s přibývajícími výkony, které jsem předváděl docházeli síly a tak jsem byl i rád, že první kolo je za mnou a že už budu jen pozorovat jak se polezou finálové cesty. před tím se pochopitelné museli našroubovat dané finálové cesty. A jak to tedy všechno dopadlo.

U mužů postoupili Vašek, Pepa a Tomáš Wiwegr. U žen, které byly jen tři takže všechny a to Maruška, Miša a Jana Janků. No a u junioru to byli všichni tři borci s Opavy. Tihle junioři měli s ženami společné dvě finálové cesty. Velkým překvapením bylo to, že naše ženy  překonaly mužské juniory Jak Míši se dařilo tak Marušce, která v obou cestách předvedla skvělý výkon. První cestu dala tuším až na potřetí a tu druhou v posledním pokuse držela cílový chyt, ale neudržela se a spadla. Jinak výkon to byl perfektní. Vyneslo ji to celkové první místo, druhé obsadila Míša a třetí Jana Janků. V kategorii junioru to byli jak jsem se už zmiňoval všechny tři Opaváci. První byl Šimon Janošec, Marek Šrocha a třetí skončil Štěpán Chroboček. U mužů to bylo taky velké překvapení nakonec vyhrál Václav Macháček, který velmi dobře překonal jednu ze dvou cest . Tu druhou těť si moc nevzpomínám, ale tuším, že byl v ní o něco lepší než Pepa ten však první cestu taky dobře zvládl, ale obsadil druhou příčku tu třetí příčku obsadil Tomáš Wiweger. Nesmíme taky zapomenout na naše nejmenší, kteří si taky za závodili. Byli jenom tři Patrik a Nikola Mencnerovi a Nela Argirovská. Za svoji odvahu a účast se všichni postavili na stupně vítězů a dostali ňákou tu odměnu.

Snad jsem na nic nezapomněl a nic neskomolil. Co říci na závěr velký dík všem kdo chystaly ty skvělé cesty opravdu to nemělo chybu, závody byly vskutku podařené. Snad se příští rok sejdeme u stejného tipu závodu. Taky velký dík všem za účast a těm co nás podpořili.