Strmý vrch neboli kóta

Jedenáct dní je už nový rok, je zima, ale sněhu letos není. Místo toho abych psal o ňáke první lyžařské výpravě začínám psát o dalším lezení a tím byl boldr na Kotě na který jsem se s Lukášem vydal. Přijel i Gintr s Markétou.

Počasí nám přálo nebylo tak zima, ale hodně foukalo a myslel jsem, že mě bude zase zima tak jako tomu bylo u Jedlí, kde jsme taky boldrovali. Zima mě však nebyla hned jak jsme začali boldrovat tak mi ruce dobře přemrzly a začalo mě to velmi bavit a den jsem si velmi užíval i hodnotné výkony padaly.

Od našeho stálého stanoviště, kde míváme základní tábor jsme se po příchodu přesunuli dolů, kde bylo spousta dobrých cest a kde jsme taky zůstali po zbytek dne.

První skálu kterou jsme vybraly se jmenovala Havajská pláž. Na této skále jsme zůstali téměř až dokonce, protože jak název napovídá je to rozsáhlá skála, kde jsme vyzkoušeli mnoho cest. První cestu, kterou jsem s Lukášem vyzkoušel na zahřátí a přelezli ji raz dva se nazývala Kolení terapie za 6A ze sedu přes převisky a pilířkem na vrchol. Všechny cesty o kterých se budu zmiňovat jsme nelezli přesně podle popisu, protože jsem v tu chvíli nevěděl (aspoň já), že ta či ona cesta se tak leze, ale teť jak píšu tenhle článek a podle průvodce vypisuji cesty, které se podařily či nepodařily vím jak příště je lézt. Pak jsem ještě vyzkoušel Siročina za 3, kterou jak zjišťuji jsem prolínal s Lampasákem za 5B. Dobře jsem nastoupil, chvíli jsem stál a přemýšlel jestli dál a jak a v tom se mi šmikla noha a tak jsem ji už po druhé nezkoušel a šel zase vyzkoušet  něco jiného.

Přesunuli jsme se kousek vedle na menší skálu s názvem Vykulenec. Je to i název cesty  za 5C ze sedu stěnkou přes převis na vrchol, kterou bravůrně po pár pokusech zvládl Lukáš. Já jsem ji taky zkusil, ale moc mi to nešlo. Spíše jsem vyzkoušel sté samé cesty ze sedu jít vlevo po hraně a cesta to byla suprová hned jsem si ji dal dvakrát po sobě . Takže jsem se prolínal mezi dvěmi cestami kdy ta druhá se jmenovala vyhulenec do které jsem přešel až téměř nahoře. Mezitím přišel Gintr a tak jsme si šli na chvíli sednout a něco vypít a vrátili se spět dolů na Havajskou pláž, kde jsme zůstali až dokonce.

Bora bora ze sedu stěnou zleva na vrchol za 5C. Cesta to byla zajímavá, každý jsme dali pár pokusu některé vypadaly nadějné, ale podařilo se přelézt jenom Lukášovi. Ze začátku to šlo hladce, ale tak jak tomu bývá u některých cest stačí byť jen jediné místo, které nejde a pak je to včudu snad příště. Potencionál tam však vidím velmi dobrý do příště. Hula hula a Hawai tyhle dvě cesty se shodou okolnost  opět prolínaly. Obě dvě jsou za 5C ze sedu. Co o nich říci taky byly pěkné, zajímavé a všichni tři jsme je ňákým způsobem vylezli. Myslím však, že i tak to nebylo zadarmo když jsme je lezli trochu jinak než je v popisu. Dobře jsme se u nich zasmáli a pobavili. Lukáš ještě zkusil Pavoučí hnízdo za 5B ze sedu středem stěny a mírně vpravo na vrchol, ale moc mu to nešlo. Další cesta na kterou jsem měl zálusk byla Pahohe-hoe za 6B je to traverz o kterém jsem věděl už z dřívějška atak jsem ho vyzkoušel. Trasa sice vede trošičku jinak jak se dívám do průvodce, ale i tak to bylo suprové. Párkrát jsem to přelezl a jednou jsem si to i s tížil a před samým koncem jsem vylezl úplně až nahoru. Byl to takový dobrý vytrvalostní tréning i kluci vyzkoušeli. Poslední cestu kterou jsme lezli byla za 5B a jmenovala se Rajbasař pravou části plotny přímo na vrchol. Když jsem ji naposledy lezl tak jsem ji přelezl, ale dnes ne  ňák mi to už nešlo, ani Ondrovi akorát Lukáš ji dal. Cesta to je pěkná leze se po malých chytech je prostě taková poctivá.

Než jsme odjeli domů tak jsme dobře opekli a jaké to tentokrát bylo opět to bylo krásné.