БAЛКAH БЛУEC 26.4. – 12.5. 2013

Na poslední chvíli posíleni o Sebastiana pátečním večerem arbajt do Srbska. Staronové technické problémy na Avii ale nakonec z Ramzky velí k obratu. Naštěstí v Javoru funguje non-stop půjčovna náhradních vozů P.K., a tak v noci vyrážíme sice menší a slabší károu, ale jede. Z omezených prostorových možností se tím bohužel zkrouhl počet pasažérů – Sebův konečný verdyk zní: zůstávám doma. S ním i taška IKEA napráskaná žracákem. Škoda. V Olmíku přibíráme Juju, trojčlenná osádka komplet. Na Bělehrad! Ne, ještě dál. Při delší čekačce na srbské hranici nás vítá Bálkán pekelným hicem. Kdo zrovna nedrží volant, z malátnosti pospává. Juju spí skoro pořád. V konečné stanici Dimitrovgrad – Smilovci (JV Srbsko) ochutnávka místních pivek. Dobrou pitelnost má Jelen a Apatinské, pro Žabu radler Pils plus, max. k mytí nohou možno doporučit Lav nebo Skopjske.

Odtud už sedmidenní trek krasovými planinami Golemi vrh a předhůřím Staré planiny. Opuštěná krajina, ovčí a kozí stáda jen v blízkosti vesnic. Neprostupné trnité křovosady ztěžující postup. Mediteránní vedra se dají přežívat ráno a večer, přes den příprava na hlavní spánek dne tam, kde se zadaří najít stín a vodu – mohutná vařba, flink. Večerní karban a hvězdné širáky. Při nabírání vody z hloubi staré pastevecké studny v Pucasu lezecký tréning komínů. Další vodní zdroj o názvisku Bukur leží bohužel mimo trasu, snad příště. Bulharsko na dohled.

Zbývající dny tedy vzhůru na srbskou penjalištu (lezbu). Při přejezdu ještě krátká návštěva historického města Niš spojená s ochutnávkou místních tradičních jídel. Odpolední vedro jako praví lázeňáci strávíme v Banža Nišce, spočíme nohy v léčivce, rubnem domácí kafčák za 30 din. s příchutí lesní chaty, sladoled a abfárt na lezbiště.

Jelašnička klisura – sportovní oblast poblíž Niše, parádní dírkované vápno, bez okluzu. Soutěska nabízí mnoho sektorů jednodélkových a několik vícedélek na stěně Big dream, ale ani pomocí bystříže Cárla není vidět jasná linie nýtků a hlavně nevíme, jak jsme na tom – zkusíme něco kratšího. Volíme dva, kde průvodce uvádí i nižší obtíže než 7. No v nákresech cest trochu punku, ale názvy jsou naznačené na nástupech, až přejištěno – na jarní rozlez to nevadí. První lezecký den v sektoru Avalon tak dáváme Vavilon 5, Tatoo majstor 5+, Hrabri krojač 5+, Špekulacia 6- (hodnotíme za 4). Žaba přidal ještě Laku noćnu muziku 6, a dobojoval Džeparac 6+. Juju se do tahání moc nechtělo a tak to rube na druhém konci lanáče. Přes den koupačka ve vodopádu a navečer sektor Glava secera, kde o den dříve lezla trojice Jugošů, jinak lezcůprázdno. Na menší z věží něco ze zdravé obživy Banana 6- a Mrkva 6-, za přibývajícího krápání to balíme, jen ještě zdolat potok a mokrým bouldrem opěrné zdi se dostat na cestu – tento slez a výlez se stává Jujiným oblíbeným. Ráno sucho, vytáhnout spáče ze stanu a jde se na hlavní věž Glavy secera, kde stíháme dvě delší trasy Samba si travaho no 6 a Promise is promise 6, ve kterých nám ani nestačí presa. Déšť, déšť, čekání a nakonec přejezd severněji k Boru. Cestou velí kulturní referentka Juju k prohlídce antických památek Felix Romuliana poblíž Zaječaru.

Borski stol – hora s mohutným vápencovým útesem dosahujícím v nejvyšších místech do 150 m slibuje i nějaké lehčí tradiční vícedélky. Taky plno sportovek, vesměs pro jinou ligu lezců. Tady by se dal strávit klidně týden. Naneštěstí krátkodobě chorobný stav mužské části skupiny znemožnil vytvořit něco hodnotnějšího. A tak zatímco Žaba spočívá v lazaretu základního tábora, dáváme s Juju jen odpolední Borkovu IV/V-, 50m. Kvůli tření lanáče a neznalosti terénu na tři délky. Krásná cesta horského typu – spáry, hrany, kout a dolez komínem. Staré skoby zdají se bytelné, občas doplněné nýtem, tož frendy a spol. nakonec poslouží jen jako zátěž. Spolulezkyně zatížená batohem si to sice moc neužívá, ale na vrcholovém štandu už vypadá spokojeně. Sestup doslova botanickou zahradou – přírodomilci musí být ve svém živlu. Další den zdvojnásobuji počet chabrusů. Juju mezitím dává výstup až na samotný vrchol Stolu a k večeru jako předsunutá jednotka vyráží naložena matrošem zpět ke káře. My s Žabou jsme schopni návratu až ráno za postupného návratu formice. Přejezd k Lazarev kanjonu s prohlídkou místní jeskyně a soutěsky, kde se taky leze. Nemáme ale průvodce, proto volíme přesun do Gornjačky.

Gornjačka klisura – hřebenový pás tradičních vícedélek dál od cesty vypadá lákavě, ale časově to už nedáváme, a tak se jen podvečer protáhneme na nižších sportovkách. Lezba přímo pod silnicí vysekanou do skály. Nad hlavami troubí kamiony do nepřehledné zatáčky. Ve střídavém složení lezeckých dvojic postupně padají Zamalo 5+, Slatki greh 6, Mače moje 6+ a Spiderpig 6-. Rekordy v lezbě na rychlost podávají místní ještěrky. Žaba po hecu zkouší i sedmičku Kamen i patika, obtíž hned nad nástupem – plytká dvouprstová dírka a kluzký rajbák na nohu ne a ne pustit. Po háčku už zbytek lehký. Srbskou penjalištu zakončujeme cestou 11 mm 6+/7-.
Před odjezdem do rodné nezbytná prohlídka Beogradu. Opět ve spalujícím vedru. Ta holka je snad k neutahání, a tak se posléze rezignující pánská sekce uklízí do stínu jedné z místních restauraček.

Jak to shrnout? Až na tři cesty lezecky vše zvládnuto krutým stylem OSmánským. Další lokality čekají na průzkum. Poznali jsme něco přírodních krás, folkóru, lidé vřelí, dá se domluvit – jen pro příště doučit azbuku. Balkán tedy zdá se být krajinou nejen k lezení zaslíbenou.
S HO zdravicí účastníci zájezdu J + Ž + M.

FOTO z lezení ZDE

FOTO z celé cesty ZDE