Žulový vrch
V sobotu ráno,jsme se vydali na Žulový vrch,který se nachází kousek za Vápennou vysoko v lesích.Krátce po desáté hodině přijel pro mě Lukes s Pítrem,já hned usedl za volant a vyrazili jsme.Cestou jsme se zastavili ve Vlčicích pro Štěpána a pro Frantu,který ovšem jel na své nové mašině.Cestou nás pochopitelně předjel a čekal nás před Pomezím u odbočky na lesní cestu.Počasí nám přálo,byl krásný podzim a při jízdě lesními cestami jsme tak mohli pozorovat barevnost lesů.Když jsme konečně dorazili na místo převlékli jsme se a pustili se do boldru,což je lezení bez lana na nízkých skalkách.Je to takové silové lezení,které také ovšem má značení různých cest.Cesty se překonávají ze stoje nebo ze sedu.
Dost bylo představování,pustím se tedy do svých pocitů a poznatků z jednotlivých cest,které jsme vylezli nebo se aspoň o ně pokoušeli.Na první skalce jsme zkoušeli cestu ve dvou variantách,první ze stoje,kterou jsme všichni zvládli hlavně Štěpán,který měl bolavý prst a měl ho zafačovaný ochranným plastikem.Tak trochu jsme si z něho dělali srandu,že ho může používat jako frend nebo vkliněnec,protože v cestě byla i spára.Pak jsme tu samou cestu,kterou jsme trožku upravili zkoušeli ze sedu.To už bylo o něco horší,ale taky se nám to podařilo kromě Pítra no snad příště.
O kousek vedle na druhé skalce Štěpán zkoušel cestu poněkud těžší a to tak,že musel ze stoje ji obejmout a zkusit se vyškrabat nahoru pak už to bylo jednoduché to se mu nepovedlo.Fakt to bylo těžké,vím to proto,protože jsem ji i já zkoušel.Lukes s Frantou zkoušeli vedle cestu ze sedu u které tak jak to bývá,když se překoná určitý bod,tak už to jde.To se ovšem nikomu nepovedlo.Ale jak řekl Lukes už to minulé zkoušel a myslí,že to časem půjde.V tu chvíli nás zachránil svým příchodem Žaba se kterým jsme se přesunuli o něco dál na další skalku,kde už boldrovali dva kluci,kteří chvíli po nás přijeli na kole.
Tady se nám dařilo,byly tady pěkné cesty,dobré na tření s malými chyty.Dost dobré výzvy to byly,které mě za ten den nejvíc zaujaly.Taky se mě to podařilo překonat až po pár pokusech,dokonce jsem i při jednom z pokusů,kdy jsem téměř byl nahoře neudržel se a sjel dolů nic se mi naštěstí nestalo.Přesunuli jsme se na poslední skalku jejichž název se nejlépe pamatuje,ale nebudu název skalky raději říkat.Tady jsme se všichni zasekli a ani jednomu z nás se nepodařilo překonat tuhle cestu.Začínalo se ze sedu a v podstatě se skála musela obejmout hlavně levou nohou a patou se pořádně přitáhnout a zabrat,pochopitelně si i pomoct rukami pak už by to šlo.Nejdál byl Lukes.Franta sice vylezl jednou na začátku,ale úplně jinak.Tu variantu co jsme všichni zkoušeli se ani jemu nepodařilo překonat.
Když jsme skončili rozdělali jsme oheň někteří opekli špekáčky,spočli jsme a odjeli domů.Cestou jsme se ještě zastavili na pivo.