Šamoný

Tak letos opět po roce vejlet do větších kopečků 🙂 

Dlouhodobá domluva na tento výjezd vznikla dva týdny před odjezdem. Další parťáky do auta jsme sehnali týden před odjezdem a pak už jen vyrazit do Chamonix.

Začnu hned optimisticky – na žádný kopeček jsme nevylezli ale i tak to bylo opravdu krásné.. 🙂

Já se Žabou jsme si jako cíl zvolili vrchol Aiguille Verte (4 122m) cestou přes hřeben Moine s obtížností AD+. Vyráželi jsme z Chamonix s tím, že my jsme si cestu zkrátili mašinkou o nějakých 1000 výškových metrů do stanice Montenvers a borci si to pěkně vyběhli. Z cílové stanice zubačky jsme pak společně vyrazili přes ledovec Mer de Glace na chatu Refuge du Couvercle (2 687 m). Celou dobu jsme měli krásně horko a modré nebe, za to na ledovci jsme chytli třikrát deštík takový, že ten poslední nás totálně potopil (já jsem neměl jediné suché věci). Na chatě jsme se dozvěděli od místních nedobré informace, že podmínky pro výstup na Verte nejsou vzhledem k nově napadlému sněhu dobré a ať to radši odložíme. Nějakou dobu jsme ještě řešili, jestli to nějak nedáme ale pak jsme se shodli, že se s Vertou pro letošek rozloučíme.

Druhý den jsme vyrazili hned nad chatou na menší vrcholek Aiguille Moine  (3 412 m) normální cestou na vrchol za cca 3b-4b nebo tak nějak. No lezení úplně super, 200 metrů lezení a cvaknuté jen 4 expressky 😀 . Lezení mělo trvat 3 hodiny na vrchol a my jsme byli po třech hodinách ve dvou třetinách a totálně zabloudění do nějakých těžších cest a vůbec jsme nevěděli kudy nahoru. Jediné info jsme měli vyfocené na foťáku z nějakých rozpadlých francouzských průvodců. Bloudění nám nakonec ukončilo několik lezeckých dvojiček, které se začali vracet kvůli špatnému počasí a to taky nebyly na vrcholu. My ze strachu, že by jsme potkali včerejší deště jsme moc dlouho neváhali a začali taky sestupovat.

Na delší pobyt na chatě jsme neměli dost bašty  (no já jsem neměl jídlo už po prvním dnu 😀 ) a tak jsme z chaty vyrazili dolů k autu s tím, že jsme se ještě byli podívat na nástup do Verty. Po cestě jsme přidali několik kochaček a hledání krystalů na ledovcových morénách a prostě pohodička jak má být :-). Pro zpáteční cestu jsme si vybrali stezku po úbočí hory a to byla naprostá bomba zakončená sestupem po žebřících!

No a po zbytek týdne jsme si vylezli nějaké ty sportovky přímo nad Chamonix a na závěr jsme si přejeli o kousek dál na sportovní vícedélky.

Na konec musím ještě zmínit borce (bratry) ze Šumperka (Rapotína) :-), kteří se nebáli s námi vyrazit. Sice neměli v plánu lozit (Piter byl ale jeden den s námi ve dvojici po třech), ale za to si dali trek s námi a pak pokračovali dál po chatách. A hlavně dávali výběhy z Chamonix na boční kopce k ledovcům.

Takže dovča byla luxusní pohodička, vegáček a počasí sraček. Ale i tak nadšení jak sviňa a příští rok určitě do Chamonix zase!

Čao Véna

Nějaké info:

– v Chamonix se dá přespat vedle aut u lanového centra a skalek (bylo to tam plné lezců) + veřejné WC

– pitnou vodu z pramenu jsme našli na druhé straně města (je to na mapy.cz)

– ceny v Carrefouru jsou stejné jak u nás (dost věcí bylo levnějších)

– pořízen průvodce na sportovní a horské lezení do Chamonix