Petrohradské padání 2017

Ano, je to tak. Po období, kdy mě lezení moc nebralo jsem se dostal na Petrohradské padání. O tom, že tato akce už má delší tradici ví téměř každý, kdo trochu bouldří. Z webu na vás vyskočí fotky, na nichž to vypadá, že se sjelo půl lezecké republiky. Byl jsem na tu atmosféru docela zvědav a těšil se.

Vyrazili jsme v pátek 12.5. ve třech lidech a jedním nejmenovaným flekatým psem. Kolem 17té hodiny jsme přijeli na místo. V areálu školy v přírodě Žihle – Sklárny, jsme parkovali kupodivu jako první auto. Pořídili jsme výcuc průvodce a šli hledat kameny. Lezení se ukázalo dost motivační, není-li formice, můžete nalézt spoustu cest nižších obtížností. A tak jsme lezli až do devíti do večera. Mezitím se začali v lesích objevovat další lezci. Někteří lezli až do půlnoci. Večer kytary, housle u ohně, zpěv, víno, ovip. Ale pořád všehovšudy pár lidí.

V sobotu se očekávala nějaká ta přeháňka, ale vesele se lezlo. V lese byl stánek Ocunu na půjčení lezek k vyzkoušení. Přeháňka opravdu přišla, za hodinku byly cesty oschlé a mohlo se pokračovat. Mezitím tu byly i cesty pod převisy, kde se sešlo více lidí. Ale opět žádné davy. V sobotu už jsem měl dost, nic moc nepadlo, tak jsem se šel podívat i na jiné „nezávodní lokality“. Boulderů je tam v lesích fakt mnogo. Po 18té hodině bylo vyhlášení výsledků, tombola, byla připravené pódium pro koncert. Už mi bylo jasné, že letošní „padání“ lidi netáhlo. Já jsem byl rád, že jsem jel, zalezl si, poznal pár lidí.

Náročný traverz s výlezem, suchý i po dešti.

Balvan Bába

Balvan Dědek