Rabinstain – pokračování I

Když se Konrad I. zmocnil někdy ve 14. století Rabštejna a začal zatloukat první kruhy, neměl ani tušení, že dívčích klášterů bude jednou tak poskrovnu, a né všichni pralezci si tenkrát řekli, že je Rabštejn malý a nepohodlný…. Takto nějak začínaly první řádky mechanicky tištěného průvodce od Johanna v kožené vazbě. Spíše to byla pirátská činnost jednoho z pacholků, kdy místo Bible ve volných chvílích tyto průvodce tajně tiskl. Buď pochválen jeho čin. Johann se však ze zlou potázal, když se na biskupském stolci kvůli průvanu v tiskárně ocitl příběh Ježíše, který měl Svatbu ze zoufalství za 6- a podobně. Toto všechno se stalo dávno a stejně jako voda teče z kopce dolů, tak se výstupy staly čím dál hodnotnější. Hranu Riga si dnes za 4+ už nevylezete.

Javornický od díl se o víkendu 8. a 9. 6. 2014, o několik staletí později vypravil po stopách Konrada I. a pacholka z Johannovi manufaktury.

Hlavní strůjkyní výpravy objevování historie Rabštejna se stala Jana přezdívaná „Janchůjána“ a její družina, Jozífek s potomky. Předvoj a ochutnávači se s poctou stali kočí Lukáš fon Špacír, závozník Pavel fon Wildšvajn, Marian fon Froš a z jihu s žebřiňákem jedoucí pohůnek Wencak la Dópita .

Cesta příkrými údolími, hustými hvozdy a malebnými osadami bez lidí netrvala přímo k cíli výpravy příliš dlouho. Všichni jsme se těšili, až opět uzříme tajemný Rabštejn.

O tom, že můžeme svlažit krk v místní krčmě hned po příjezdu, jsme věděli už předem. Hlavně nepodlehnout svodům vyšlapané cestičky a vyhlížejícím spoře oděným šenkérkám.

Překvapením bylo, když nás o domek stojící kousek dál uvítala s rozestlaným ložem kněžna Katarina fon Fridberg a její pomocnice.

Nejdříve bylo nutné splnit úkol, který jsme si předsevzali! Tím úkolem nebylo nic menšího, než se vyhnout oné krčmě. A poté co jsme se jí nevyhnuli, jsme pokračovali ke skalám.

Slunce krásně hřálo, zdálo se, že vše bude ten den snadné. Nedbali jsme lože a pomocnic, nýbrž nás čekaly jiné vrcholky a polovrcholky. Chtěli jsme objevit tajemství vlastních možností v místech, kde se odehrávaly dějiny, které jsme chtěli zopakovat. Naše výprava se ale odhodlala k jiné taktice obléhání Rabštejna. Stěží bychom mohli při ležení nechat Rabštejn vyhladovět, navíc při vlastních zásobách na půl den kuřiva. Vrhli jsme se přímo na věc. Cest vzhůru skalními bloky bylo několik, čím odvážnější byla, tím lepší. Rozdělili jsme se na tři skupiny. První Fon Špacír a fon Wildšvajn, druhá fon Froš a la Dópita a třetí skupina rodina Janchůjánina.

Pokračování příště.