Ledáče v Gluščině
V neděli ráno jsme se opět vydali na další skalní lezení a to na skály zaledněné, kde jsme lezli s mačkami a s cepínami. A kdo teda všechno jel kromě mě Žaba který nás vezl autem, Vašek a Pepa. Kolem půl osmé jsme vyjeli s Javorníka směr Polsko přesněji Gluszyca gorna zalézt si na ledy. Byl tam velký lom, který byl velmi dobře zamrzlý na to jaké teplé počasí poslední dobou panuje. No a někde na kraji byly dvě zaledněné skály, které jsme lezli. Opatrně jsme sešli po svahu dolů a dokonce jsme si troufli jít i po ledu, ale jenom po kraji.
Došli jsme tedy ke skále a začali se pomalu chystat na lezení. Pepa s Vencou vzali lana a šli po svahu nahoru aby mohli nachystat lana na lezení. Svah byl velmi kamenitý a tak to Venca obešel z lepší strany nahoru a ještě spustil lano Pepovi, který počkal na svahu a dolezl na druhého. Velmi jsem se těšil, protože tak jak jsem psal v posledních článcích o drytoolingu lezli jsme jen po suché skále i když trochu sněhu na jedné skále bylo. Tentokrát byl opravdu pořádný led. Utvořili jsme dvě úderné dvojice já s Pepou a Žaba s Vencou.
Navázal jsem se tedy na lano, Pepa mě jistil a já tedy šel do svojí první cesty. Ti dva šli kousek vedle na druhou skálu. Začal jsem dělat první kroky s mačkami a první zabodávání s cepínami do ledu. Hned ze začátku jak jsem zasekával s cepínami začali mi padat kousky ledu do očí a tak jsem musel dávat pozor abych tolik nezasekával. V pohodě jsem dolezl nahoru a pocit jsem měl úžasný je to přeci jen něco jiného než když lezeme standartně. Škoda jen,že skála nebyla nahoře zaledněná v místě kde jsme měli štand. Byly tam slabé místa ledu, tekoucí voda a vegetace. Vymysleli jsme s Pepou dohromady čtyři hodnotné cesty a po každé cestě jsme se vystřídali. Nastoupil tedy Pepa a když lezl tak velmi zasekával v každé cestě až odpadávali kousky ledu. Uprostřed skály dole bylo pár volných míst kde trčely jen krápniky a stříkala voda. Pepa vymyslel dvě cesty právě v těchto místech, kde to bylo velmi zajímavé. Začátek jsme museli lézt velmi opatrně nevím jak Pepa, ale já jsem začátek spíše více tahal na rukách a nohama moc né abych ňáký ten krápník tou mačkou neukopnul. Zbývající dolez byl už v pohodě. Žaba s Vencou se přesunuli k nám na vystřídání, ale já jsem si ještě vyzkoušel jednu cestu úplně vpravo. Měl jsem na ní zálusk už ze začátku. Byla tam mohutná ledová stěna a malý převis, který byl velmi pěkný. Dolezl jsem zase nahoru, Pepa mě spustil dolů a šli jsme tedy na druhou skálu. Ta druhá skála byla o něco méně záživnější, ale jinak tam bylo taky pěkné lezení. Dali jsme tam tří cesty, které jsme oba dva vylezli v pohodě, nebyly moc těžké sem tam se mi to šmiklo jinak to šlo.
lodospad Stary (levá strana cca 25 m)
lodospad Jerzy (levá strana cca 30 m)
Přesunuli jsme se zpátky, kde kluci vymysleli traverz zleva doprava a zpátky přes krápniky o kterých jsem se už zmiňoval. Taky jsme to s Pepou vyzkoušeli. Bylo to zajímavé když jsem lezl a pracně se musel natahovat přes volná místa, kde tekla a stříkala voda abych se dostal na všechny krápniky. Klukům se taky dařilo aspoň doufám i když jsem neměl možnost je moc pozorovat. Venca se rozhodl, že si natáhne jednu cestu, kde se do ledu zavrtávají šrouby do kterých se teprve cvakají presa. Cesta se mu podařila až nahoru a má můj velký obdiv. Žaba dolezl za ním a pak slanil dolů. Já jsem s Pepou než oba dva vylezli nahoru zopakovali ještě jednu cestu a pak už jsme to zabalili a odjeli domů.
…traverz přes krápníky
Wenca zavrtává…
Byl jsem rád, že jsem všechny cesty zvládl bez problému a že padlo tolik hodnotných cest a že už byl i konec, protože mě bolely nohy s těch maček. Snad zase najdeme další místo, kde vyzkoušíme nové cesty.
A jaké to tentokrát bylo opět to bylo krásné a to obzvlášť.
Fotky zde
