Bobr Cup 2013
Rok s rokem se opět sešel a s ním i 19.ročník Bobr Cupu. Byl to můj 3. ročník a mých ostatních kamarádů z týmu už úctyhodný 5. ročník tohoto krásného závodu.
A kdo teda všechno jel opět tradiční posádky ve složení já a Pítr a naše běžecká disciplína. Pavel a Lukáš kteří zastupovali jízdu na kole a v neposlední řadě předseda versus Venca a jejich neohrožená plavba na kajaku.
Ráno přijel pro mě Venca s Peťkou, která jela s námi a Pítr a vyrazili jsme. V Hanušovicích jsme se setkali s druhou posádkou. Po krátké snídani jsme opět pokračovali dál a kolem jedenácté hodiny jsme konečně dorazili do Litovle.
Počasí bylo tentokrát opět pěkné, ale nebylo tak teplo jako vloni, ale spíše chladněji ideální podmínky pro nás běžce.
Poté co jsme si vyzvedli startovní čísla a nachystali se, šli jsme se s Pítrem proběhnout a začali se pomalu přesouvat na start, protože čas byl nemilosrdný a hodina dvanáctá se blížila. Kamarádi nám naposledy popřáli úspěšný běh a šli jsme tedy na start. Cestou jsme potkali Lomiho, který také startoval v téhle disciplíně. Celý areál nebyl tentokrát na koupališti, ale za ním z důvodu velkého zájmu a především počtu závodníku. Uderem dvanácté hodiny za znění písně s filmu Mohykán a za hukotu vrtulníku zazněl onen výstřel, který odstartoval tenhle krásný závod.
Opatrně jsem vyběhl, protože závodníku bylo mnoho aby jsme třeba navzájem zbytečně o sebe nezavadili. Přešli jsme první a druhý brod a utíkali přes louku do lesa. Než jsem v běhl do lesa povzbudil mě Pavel a pak už jen les a ostatní běžci.
Ze začátku jsem běžel pomaleji abych se z té studené vody otřepal a rozdýchal a aby jsem to hned ze startu jak se říká nepřestřelil. Postupně jsem, ale začal zrychlovat a stálým tempem jsem běžel, protože mě čekala dlouhá rovinka kolem řeky kterou moc nemusím. Cestou jsem některé závodníky předběhl i mě někteří předbíhali. Za nedlouho jsem si říkal, že by měl přijít další brod a výběh do kopce. Tak se tak stalo a přiběhl jsem na místo, přešel brod, cestou jsem pomohl mladé závodnici přejít přes brod na její požádání a pokračoval jsem dál. Pokračoval jsem dále lesem, kde mě čekala příjemnější část tratě, protože kromě krátkých rovinek byly i mírné výběhy do kopců, ale i pěkné seběhy, kde se dalo velmi dobře spočnout. Opět jsem si říkal za ňáký čas, že bych měl mít na dohled dřevěný most a louku, kterou jsem opravdu za chvíli v dáli zahlédl. Byl to pro mě impuls, že cíl je už na dohled, protože mě čekalo už jenom oraniště a zahrádky, kdy jsem se v tomhle úseku snažil přidat, protože jak jsem už řekl, věděl jsem, že se blížím k cíli. Hned jak jsem přeběhl přes zahrádky, snažil jsem se zrychlovat. Dva běžce jsem ještě předběhl a pak už jenom poslední vymáchaní v brodu, kdy kolem skandovalo publikum. Výběh po zabláceném kopečku, kde jsem trochu klouzal a konečně cíl a předání štafety Lukášovi.
Cestou k autu jsem se vydýchal pozdravil se s Pítrem, který pochopitelně už byl na místě a společně jsme zašli na pivo. Potkali jsme i Peťku a společně se vydali k brodu, kde jsme vyhlíželi Lukáše s Pavlem jak se budou řítit na kole do cíle, aby předali poslední štafetu.
Na poslední disciplíně se odehrálo spousta zajímavosti. Když jsme se šli podívat k řece na místo kde byl cíl bylo tam mnoho lidí každý chtěl být co nejblíž aby mohl fotit či vidět svého kolegu z týmu tak tak, že jsme se tam vešli hlavně Peťka aby mohla fotit. Za chvíli jsme viděli Vencu jak pluje respektivě jak se potápí loď měl plnou vody, ale s úsměvem přirazil ke břehu, kde byla fronta až na rampu kde sjeli až k cíli. Po chvíli se objevil i Mira. Oboum jsme pomohli odvézt lodě k autu, pokecali jak to vše probíhalo a vydali se něco pojíst a popít než jsme odjeli domů.
Sebe jsem popsal jak se mi běželo u ostatních disciplín mích kamarádu z obou týmu nevím, ale věřím, že se jim dařilo tak jako mě. A jaké to tentokrát bylo však mě všichni dobře znáte.
Možná se budete ptát proč píšu tak opožděně zkrátka ze začátku to bylo moje poraněné oko a pak hodně práce doma, ale když slíbím , že psát budu tak budu byť se spožděním tak se tedy omlouvám.