Ohlédnutí za rokem 2012

Mluvil jsem, že chci napsat výroční zprávu, ale když jsem se ponořil do svých vzpomínek za minulý rok a psal a psal zjistil jsem na konci, že se nejedná o výročku. Článek jsem přesto nechal tak, protože si myslím, že je to tak lepší a změnil jsem i název. Když mě vloni napadla myšlenka psát články z každé akce a zavézt tak deník, nevěděl jsem, jak dlouho u toho vydržím. Bylo to pro mě období, kdy jsem začínal lézt venku a poznal tak spoustu pěkných skalních oblastí na které mě začali brát mojí kamarádí a vždy mě každé lezení velmi bavilo. Dnes můžu říci, že stále mě lezení baví a pokaždé, když jsme jeli někam na víkend lézt vždy jsem se těšil.Stále píšu články, které jsem začal i psát na našich webových stránkách HO Rychleby. Za rok 2012 vzniklo 29 článků a to pouze z víkendových akcí. Kdybych psal i z běžného pracovního týdne článku by bylo mnoho, možná, že to příští rok zavedu a začnu psát krátké zápisy pouze do knihy, aby toho na netu nebylo moc. Když bych se ohlédl zpět i na tyto krátké výjezdy našel bych určitě spousta dobrých momentů, které by stály za to je popsat. Chodilo nás mnoho a to je dobře. Od těch stálých lezců se občas někdo navíc připojil, kdo tady tak často nebýval. Ohlédnu se též zpátky a zavzpomínám na pár akcí, které byly pro mě nezapomenutelné. Začnu od začátku a tím byl určitě přejezd na Plcha absolvovaný 11 února. Byl to můj první přejezd, který byl v době, kdy napadlo velmi moc sněhu a velmi mrzlo. Jelo nás opravdu mnoho a další byli na chatě, kde topili a chystali na večerní hostinu. Vyjeli jsme ráno vlakem na Ramzovou a během dne jsme přešli přes Petříkov, Smrk, Špičák, Hraničky až na Plcha. Během cesty jsem pozoroval  krásu Jesenických hor v zimním období a velmi jsem si to užíval a i to jak jsme všichni pohromadě jeli a i se dobře zasmáli. Celý den ve stopě až do tmy to jsem ještě neabsolvoval. Bylo to dlouhé na konci byla únava, ale bylo to suprové a tak proto  to bylo pro mě výjimečné. Pak to byl sjezd vody v Polsku 26 března. Kterou jsem sice kdysi na škole jednou sjížděl bylo to na Vltavě takže jsem věděl do čeho jdu, ale zkušený moc nejsem. To se taky na začátku sjezdu potvrdilo a hned jsem se s Mirou převrhl,ale hned jak jsme zpátky nasedli už se to naštěstí podruhé nestalo. Akorát jak jsme všichni postupně přiráželi ke břehu tak místo abych vystoupil vlevo na břeh loď se zakolíbala a já vystoupil vpravo do vody a znovu jsem se vykoupal. Nebo jak jsme měli rum, který uplaval a já to v článku skomolil a byla z toho velká sranda. Nebo taky víno, které jsme si dali a tím jak sluníčko svítilo byl jsem z toho tak trochu vláčný, ale jak jsme pádlovali tak to ze mě po čase vyprchalo. Měl jsem tedy i možnost po celý den pozorovat Polskou krajinu a vesnice, kterými jsme proplouvali. Taky jsme to v jedné chvíli chtěli zabalit, ale nakonec jsme to dobojovali a všichni ve zdraví dojeli do Klodska. Hlavně velký dík Mirovi, který měl se mnou trpělivost a vedl mě, myslím.že mi to po nezdárném začátku pak postupně šlo líp a líp. Tím dalším byla určitě Polská Jura a můj nezapomenutelný větor v galatach jak jsme nazvali jednu cestu na kterou si občas vzpomenem a zasmějem.  Nebo taky spousta skalních oblastí, kdy některé  jsme i  během dvou dnů navštívili, prošli a velmi dobře zalozili a opět v krásné krajině zase trochu jinačí než je u nás. Navštívili jsme taky oblast jménem Podzámčí,kde bylo mnoho lezců i s rodinami, ale přesto jsme si našli pár míst, které jsme vyzkoušeli. A při zpáteční cestě jsme vyšli na malou skálu, kde byl krásný pohled na okolí a na překrásný hrad, který jsem tak obdivoval. Rychlebská 30 tedy jízda na kole přes Borůvkovou horu až na Travnou kde byl cíl. Poznal jsem další závod, který jsem si velmi užíval a zjistil jsem tak jak na tom po 30 km budu. Jezdím sice stále na kole hlavně do práce, ale vkuse 30 km to už je něco, ale jak si někteří všimli neměl jsem v kopcích vůbec problém jel jsem rychle. A po skončení závodu jsem se cítil dobře, jelo se mi perfektně. Musím říci další moje nezapomenutelná zkušenost. Jesenická 60 přechod přes hřebeny Jesenicka. Další ze závodu, který jsem absolvoval společně s Pítrem s Ondrou a s Lukesem. Pro mě to byl nejcenější závod. Před zahájením jsem věděl, že to pro mě bude náročné, protože jsem nic takového ještě neabsolvoval a věděl jsem, že si budu muset šáhnout hodně na dno, ale chtěl jsem, bylo to pro mě lákavé vědět co ze sebe dostanu, proto to pro mě bylo tak famozní. Ale i proto, jak klukům to šlo přece jen už něco za sebou mají a jsou zkušenější To co předvedli smekám před nimi. Vysoké Tatry 31.8 až 1 záři. Místo, kde jsem nikdy nebyl a kde jsem se velmi těšil. Dobře, že jsem tam jel cestou k chatě překrásná krajina, hlavně jak jsme přicházeli k chatě Pri Zelonom Plese, kde jsme spali.  Po celou dobu jsem i velmi fotil. Dobré lezení byť jedna vícedélka během dne, ale velmi hodnotná z vrcholu ještě krásnější pohled na Tatry a scházení za tmy. Nebo naše virové onemocnění, které nás trápilo při zpáteční cestě. Jinak to byly nezapomenutelné zážitky. Poslední akcí o které se zmíním je tradiční Bobr Cup, kde každý rok nejenom já, ale i ostatní se zlepšujeme ve své disciplíně je to velmi krásný závod. Zavzpomínal jsem a mluvil jsem hlavně o sobě. Není se čemu divit je to jednoduší vyjadřovat svoje zážitky a pocity, ale horší pozorovat je u ostatních a následně je vyjadřovat. Myslím ale, že když jsem celý rok psal články podařilo se mi zachytit jak komu se lezlo co se mu podařilo a co ne, jaké měl z toho zážitky atd. Protože chtěl jsem a nadále chci abych v článcích psal nejenom o sobě, ale hlavně o vás kteří tvoříte tak skvělý tým a jak je skvělý tým je o čem psát a můžou se tak zachovat nejenom vzpomínky každého z nás, ale i písemné, které za ňáký čas jak věřím, budou mít ještě větší hodnotu kde jsme a co jsme kdysi dělali. Popisovat každého nebudu bylo by to na dlouho. Ale můžu s klidem říci, že každý z vás na všech akcích předvedl vždy něco na co určitě se bude dobře vzpomínat. Do nového roku vám všem přeju mnoho úspěchů a ať nám to všem dobře leze.