Vysoké Tatry

V pátek večer za deštivého počasí jsme odjeli na další skalní lezení.Jeli jsme do Vysokých Tater,kde jsem ještě nikdy nebil a kdy jsem se celý týden velmi těšil až konečně odjedem.
Kromě mě jel Mira,který nás vezl autem,Marian,který se s ním střídal za volantem,Lukes,Pavel a Janča.Vyjeli jsme krátce před osmou hodinou večerní.Jeli jsme přes Polsko,kde jsme si i udělali čas na krátkou přestávku.Kluci měli kytary a pěkně hráli.Když se blížila noc začínal jsem podřimovat až jsem tvrdě usnul.Když jsem se zbudil zrovna jsme přejeli na Slovenskou stranu.Projeli jsme pár dědin a i na chvíli jsme se zamotali, když si Marian popletl cestu.Jinak jezdí velmi perfektně i Mira jel dobře.

No a po šesti hodinách to bylo kolem druhé hodiny ranní jsme konečně dorazili na místo.Zaparkovali jsme auto vedle hotelu a v pěkném parku jsme pod širákem přespali.Nevím jak ostatní,ale mě se spalo velice dobře.Když jsme ráno vstali,bylo pod mrakem,ale nepršelo

.Po vydatné snídani jsme se sbalili a pěšky se vydali přes hory až na místo.A kde jsme teda šli,místo se jmenovalo Chata pri Zelenom Plese.Po chvíli chůze jsem viděl ukazatele,kde jsem zjistil,že nemají napsané u jednotlivých tras kilometry,ale časy.Na naši chatu to bylo tři hodiny a dvacet minut,ale my jsme to zvládli za dvě hodiny a třicet minut.Jak jsme šli krásně se před námi otevíraly hory,které jsem fotil po celou dobu výpravy,tak jako naši skvělou partu.Jak jsme stoupali výš a výš tak jsme se postupně odtrhli od sebe a šli ve dvojcích.Lukes s Mirou jako první došli na chatu,pak já s Pavlem a nakonec Žaba s Juju.S Pavlem jsem během cesty pokecal,fotil jsem a kochal se po horách.Jak jsme se přibližovali do cíle,začalo se před námi otevírat velké údolí,kde bylo široko daleko vidět na překrásné hory,které byly okolo chaty,kterou po chvíli zahlédl Pavel.Byl to pro mě nejpěknější pohled i intenzivněji jsem začal fotit.No a po dvě a půl hodině jsme konečně dorazili do chaty.Kluci už seděli u piva a za nedlouho dorazil i Žaba s juju.

Když jsme si spočli a pojedli vzali jsme si věci na lezení a vypravili se na skálu zdolat její vrchol.Bylo pěkné slunečné odpoledne ideální podmínky na lezení.Vyšli jsme za chatu a serpentinami jsme vystoupali nahoru až ke skále. Byli jsme rozděleni na jednu dvojici a jednu trojici,já,Lukes a Mira,no a zbytek je jasný.

Nachystali jsme se a šli do toho.Mira začal tahat,Lukes ho jistil a já začal opět fotit.Hned vedle nás začal Žaba tahat druhou cestu Pavel ho jistil a i Janča začala fotit.Toš jak oba dva dolezli nahoru dobrali kluky zvrchu a jak dolezli tak jsem se i já s Jančou navázali a nevím jak ona,ale hned první délku jsem ras dva vyběhl.Lezli jsme po vlastním jištění.Vylezli jsme celkem čtyři délky,ta čtvrtá byla kratší.Já jsem vždy jako poslední dolízal a vybíral cestou nahoru materiál a příležitostně kluky fotil,taktéž i krajnu,která byla čím dál pěknější s přibývající výškou.Protože jsem dolézal jako poslední měl jsem dost času se rozjímat a fotit.Jak jsme dolezli poslední délku,objevila se pod námi velká dolina,kde jsme  mohli bezpečně slanit a odpočinout si.

Zde jsme i počkali na zbývající partu.Terén na samý vrchol nebyl už na lano mohli jsme ho tak pěšky vyjít.I přesto jak jsem stoupal výš a výš chvíli jsem byl nesvůj.Stále jsem lezl,abych byl co nejdříve nahoře a cestou nahoru jsem se vůbec nedíval dolů.Když jsem dolezl tak jsem si oddychl.Jak jsme dolezli na vrchol,byli vidět další hory.Začalo se už stmívat a mi rychle spěchali dolů.Částečně jsme šli pěšky a částečně jsme kvůli strmému terénu slaňovali dolů.V posledním úseku než jsme sešli,seděli jsme chvíli s Lukesem než slaní ostatní a já se díval jak je pěkně osvětlenej Lomnický štít.

Druhý den jsme se probudili do krásného slunečného dne a protože odpoledne jsme se už museli chystat na odjezd nevymýšleli jsme nic velkého.Šli jsme zase  na druhou stranu od chaty,kde jsme lezli sportovní cesty.Než jsme se dostali ke skále, museli jsme překonat kamenitou stezku.Po jejím zdolání jsme konečně přišli ke skalám,kde jsme lezli jak jsem už říkal sportovní cesty,které byly odjištěné.Skála to byla vysoká jištění snad vedlo až nahoru,ale vzhledem k našemu omezenému času jsme lezli jen ve výšce zhruba třiceti metrů.Mira natáhl vedle sebe tři cesty,které jsme téměř všichni vyzkoušeli,kromě Lukáše a Janči,kteří lezli o kus dál.Lukes natáhl cestu po vlastním jištění a Janču z vrchu dobral.

Musím se přiznat,že Lukášovi tak i Mirovi jde zakládat velice dobře,za ty dva dny,co jsem měl možnost pozorovat.No mě se ještě do toho moc nechce,ale určitě se postupně do toho pustím jeto přece jen o něčem jiném než když je jištění přímo ve  skále.Jak se říká všechno má svůj čas.Abych se tedy vrátil zpět k cestám.Cesty to nebyly náročné,byly pěkné a dobře se mi lezlo.Žaba taktéž skvěle vše vylezl.Co říci o Pavlovi ze začátku si trochu pobrukoval,že to asi nedá,že je to náročné,ale nakonec také vylezl.

Čas se krátil a my se museli sbalit a jít zpět do chaty připravovat se na odjezd.Cestou dolů jsme museli překonávat opět velkou haldu balvanů.Dole jsme našli i borůvčí,kde jsme se s Lukesem zastavili a trochu si nasbírali.Než jsme sešli dolů k autu pořádně jsme se na chatě najedli a šupali dolů.Cesta nám trvala přesně dvě hodiny a deset minut.

Co říci na závěr nebylo to krásné jak říkávám,ale obzvlášť krásné.Chtělo by se tam podívat i v zimě.