Výprava do Lidečka na Písky

V pátek večer jsme se vydali  na další místo,kde jsme vyzkoušeli nové skály.Vydali jsme se do Lidečka.

Ze začátku jsem vůbec neměl potuchy,že je to místo,které velmi dobře znám,protože touhle cestou jezdívám na Slovensko za rodinou.Vyjeli jsme v šest hodin večer,kdy promě přijel Mira společně s Lukášem a s Pavlem.Zastavili jsme se ještě v Zábřehu na nádraží,kde jsme vyzvedli Pítra a pokračovali dál.Během cesty nás zastihl liják a velké blesky.Když jsme přijeli večer do Lidečka,čekal na nás Ondra,který přijel v podvečer a čekal na nás.

Večer jsme zašli do místní hospody respektivě na diskotéku,jak jsme po příchodu zjistili.Dali jsme si po dlouhém dni pivo a ňákou tu pálenku a poseděli.Hudba sice hrála,kolem poletovalo spousta balonku,ale nikdo netančil.Pavel jakožto velký srandista nakonec vymýšlel až vymyslel a dal si balon na hlavu a na něj svetr a naslepo tančil my ostatní jsme se po chvíli přidali.

Spali jsme kousek vedle,kde byl přístřešek a kolem lavice,kde se pořádají různé akce.Našel jsem tam i koberec na který jsme dali spacáky.Když jsme ráno vstali, pršelo a na pravé straně od nás se krásně tyčily skály na kterých jsme lezli a já poznal jak jsem už řekl,že tohle místo velice dobře znám.Zašli jsme do místní restaurace,kde dobře vařili a kde jsme po dobu téhle výpravy chodili.Byl od tama i pěkný výhled na skály.Počasí vypadalo velice nadějně a v poledne už nepršelo.Přišlo nám to vhod,protože čekali jsme ještě na Janu která přijela právě v poledne.

Vydali jsme se tedy asi kolem jedné hodiny konečně na skály.Nebudu dlouze hovořit o jednotlivých cestách,protože jak v sobotu tak v neděli jsme lezli spoustu cest.Když bych to měl zhrnout,některé cesty jsme tahaly a některé jsme lezli na druhého někdy se dařilo a někdy zase né.Myslím,že všichni lezli v rámci svých možností a dovedností.Řekl jsem,že nebudu dlouze hovořit o cestách,ale přesto se zmíném o některých významných momentech,které nejenom mě,ale i ostatní překvapily.

Hned u první cesty (v sobotu) se tahala jedna o které jsme si mysleli,že bude lehká,ale od prvního jištění až nahoru byl velmi dlouhý odlez.Šel do toho Ondra,Pavel i Lukes,ale nedolezli.Pak jsem zkusil i já taky jsem se bál dlouhého odlezu,ale šel jsem zpátky dolů pro helmu a zkusil to znovu a po dlouhém boji nakonec zdárně dolezl.Mira jako jediný natáhl spoustu cest a některé jsme si vyzkoušeli i na druhém.Překvapení bylo od Jany,která na začátku tahala jednu cestu za druhou.Byl to výkon úctyhodný.

Byli tam i dva borci,kteří tahali cestu velmi zvláštním způsobem.Jeden si nasadil sedák uvázal si lano a šel tahat.Ten druhý se zatím chystal a když měl druhé preso teprve byl nachystaný a začal ho jistit.Dokonce tam byl i jeden,který lezl bez lana taky to bylo velmi šokující.Poslední cesta tohoto dne,kterou jsme lezli na druhého (Mira ji natáhl) jsme všichni absolvovali já poslední.Když jsem sbalil matroš parta už byla na druhé straně a seděli na skále.Když jsem přišel za nimi všichni odpočívali a trochu se popíjela dobrá pálenka.

Večer jsme strávili opět na diskotéce na pivě i muzika dobře hrála.Druhý den jsme lezli opět hodnotné cesty.Jana nás odpoledne opustila a odjela zpátky do školy.Zmíním se ještě o dvou cestách.Ta první popisuje jak Ondra začal tahat tuším,že to byla 7 Pítr ho jistil a my ho jistili kolem než cvakne první preso to se tak stalo.Odsedl si a řekl,že jde dolů.Cesta to byla asi velmi těžká.Ondra nás taky v odpoledních hodinách opustil a odjel do Brna na koleje.Tu druhou o které se ještě zmíním je cesta,kterou natáhl Mira.Byl to dlouhý komínek,kdy na jejím vrcholu byl překrásný pohled na krajinu byl to i nejvyšší bod z celé skály.První vylezl Lukes a dobral Pavla z vrchu nakonec jsem dolezl i já.Chvíli jsme poseděli a pak slanili dolů.

Šli jsme za Mirou a za Pítrem do restaurace,kde na nás čekali a pozorovali nás jak nám to jde.Cestou domů jsme opět jeli do Zábřeha,kde jsme zavezli Pítra na nádraží,aby mohl odjet zpátky do Prahy.

Nebudu říkat jaké to bylo všichni mě dobře znáte.

 Foto zde