Rabštejn
V neděli ráno kolem osmé hodiny přijel pro mě Žaba a vyrazili jsme poprvé letos na Rabštejn zalézt na lano, kde nás čekalo spousta cest. Cestou jsme vyzvedli Pepu s chotí a pak už jen směr Rabštejn. Škoda jen, že nejela i Barča, která v pátek na stěně přislíbila, že pojede, ale nakonec nejela snad příště. Přijeli jsme do Bedřichova, zaparkovali auto a pěšky se vydali lesem nahoru až k Rabštejnu. Po půl hodině jsme konečně došli na místo. Když jsme došli k chatě našli jsme i kluky kteří ještě spali pod širákem. Byl tam tedy Pavel, Messner, Gintr a Juju. Byli tam už od soboty a podle toho co jsem slyšel dobře zalozili a doufám tedy, že třeba Messner napíše a přiloží k mému článku, který zrovna píšu jak to vše v sobotu probíhalo. Někteří vypadali po ránu né moc svěže asi dlouho ponocovali nic méně jsme se všichni přesunuli do místní hospůdky na něco dobrého protože s vlastní zkušenosti vím, že tam velmi dobře vaří. Po chvíli jsme se zvedli a odebrali se ke skalám. My všichni co jsme přijeli se Žabou přidala se i Juju jsme odešli lézt.
Utvořili jsme jednu dvojici Žaba a Juju a jednu trojici Pepa, Jana a Já. Procházeli jsme kolem skal a já podal návrh, že by jsme mohli jít na jedno místo, kde je pár lehkých cest aby jsme se mohli rozlézt. I s toho důvodu aby Jana, která na Rabštejně byla poprvé si mohla lezení maximálně užít. Místo kde jsme tedy lezli se jmenovalo Masiv u Panny Z.stěna. Pepa to vše zahájil, začal tahat cestu jménem Plotna za 4. Jana ho jistila a já vytáhl foťák a začal fotit. Pepa to natáhl raz dva a nahoře udělal štand. Připravila se Jana a začala lézt na druhého. Já jsem koukal jak ji to půjde a udělal pár fotek. Myslím z mého pohledu, že bojovala statečně, chvílemi ji to šlo hůř a chvílemi lépe, ale nakonec úspěšně dolezla nahoru. Dolezl jsem za nimi i já a zjistil jsem, že je to úplně jiný pocit když je skála mokrá a místy i zamrzlá. I přesto jsem úspěšně dolezl nahoru. Jako druhou cestu jsem pro změnu na táhl já jmenovala se Severovýchodní stěna za 3. Byly tam dobré chyty, byla to pěkná cesta. Jak jsem však cvakl poslední preso byl přede mnou už jenom kruh kde jsem vytvořil štand. byl to úsek, který byl velmi kluzký a tak jsem musel dávat velký pozor abych neuklouzl. Vše se nakonec dobře podařilo, Pepu jsem dobral z hora a pak oba dva slanili dolů. Jana nakonec už nelezla i když jsem takovou lehkou cestu natáhl právě kvůli ní. Další cesta s názvem Hmyzová za 4. tahal Pepa. Na jedné straně to byla cesta lehká, ale vzhledem k tomu, že skála jak jsem už popisoval byla místy uklouzaná nebylo to tak stoprocentní tahání. Od prvního kruhu ke druhému byl o něco delší odlez a tam to právě bylo mokré. Pepa trochu po nadával, ale pak to nakonec vylezl co mu taky zbývalo. Já dolezl za ním a po té jsme se přesunuli výš do dalšího sektoru.
Byl to sektor C druhá věž západní stěna jak jsem se dočetl. Tady jsme se setkali se Žabou a Juju a dokonce se přišel podívat i Gintr a podle toho, že neměl výstroj jsem si začal myslet, že nejenom on, ale i ostatní asi nelezou což se mi potvrdilo když jsem s končil lézt. Vraťme se tedy zpátky k lezení. Pepa chtěl na táhnout cestu s názvem Vzpoura mozků za 10. výzva to byla velká. Cvakl první i druhé preso, ale s velkým problémem. Zjistil, že to nepůjde a tak přeskočil doleva do druhé cesty s názvem Pavouk za 7. Tuhle cestu zvládl a dolezl až nahoru. Navázal jsem se a zkusil na druhého vylézt. Šel jsem pro změnu vpravo, kde byla cesta pod názvem Klínová spára za 6. Ze začátku to šlo pak to bylo horší, byla tam velká spára a opět tak ňák mokrá navíc mě mrzly ruce a tuším, že dvakrát jsem si musel odsednout. Nakonec jsem to dobojoval a dolezl až nahoru.
Dál jsme už nelezli, Pepa s Janou už šli zpátky do hospůdky na čaj a já se šel ještě podívat za Žabou a Juju do dalšího sektoru. Když jsem tam přišel Juju lezla na druhého hodnotnou cestu, Žaba ji jistil z hora a tak jsem jim udělal pár fotek a čekal jak to dopadne. Dolezla nahoru a pak oba dva slanili dolů. Zabalili jsme to a odebrali se k ostatním do hospůdky, kde jsme chvíli poseděli a odjeli domů.
A jaké to tentokrát bylo opět to bylo krásné a to obzvlášť, protože jsme tam byli poprvé v tomhle ročním období místo toho aby jsme chodívali lyžovat, ale i takové lezení bylo velmi famozní.
O tom, co se na Rábu polezlo je koment ve vrcholovce a jinak jako obvykle hudební hodokvas za zvuku několika ansámblů – Hudební automat, Merde…, Barzoj trio.