Vyhlídka

Kolem desáté hodiny přijel pro mě Lukáš a sami jsme vyjeli na skály, kde jsem nikdy nebyl, ale Lukáš už ano a někteří ostatní s naši party.

Když jsme přijeli na místo vydali jsme se ke skalám. Cesta nebyla dlouhá jen co jsme vyšli do kopce a prošli krátkou rovinkou v dáli po mé levici se začali otevírat skály kde jsme celý den lezli.

Hned jak jsme se převlékli a prohlédli si cesty na skále tak jsem si podle průvodce vybral jednu cestu na tahání (Alešova plazivá). Nachystal jsem se  byl jsem natěšený,že cesta ze startu bude lehčí na zahřátí,ale hned jak jsem cvakl první a druhé preso zjistil jsem, že to nebude tak jednoduché. Nad druhým jištěním byla podesta na kterou jsem se trochu bál vyskočit tak jsem ji z levé strany obešel a byl jsem nahoře. V pohodě jsem cvakl další preso a to bylo tak vše. Když jsem se otočil dolů viděl jsem jak se ke skále řítí Pepa s rodinou. Pokračoval jsem tedy dál s vypětím sil pak jsem ještě cvakl další preso a po té jsem si ještě párkrát odsedl a nakonec jsem se na to vykašlal, zrušil to a slanil dolů. Nevybral jsem si na začátek moc dobrou cestu ne, že by se mi nelíbila, ale myslel jsem, že bude lehčí, ale dost jsem se zmílil, ale zároveň si myslím jak bych byl rozlezený a dal si ji třeba později dopadlo by to jinak aspoň doufám. Lukáš si zvolil cestu po hraně (Jeskyňka), ale hned jak nastoupil po chvíli si to rozmyslel a šel dolů. Přesunul jsem se sním o kus dál, kde si konečně vybral cestu (Pepova, vespod 4A0:-)), kterou bravůrně zvládl když jsem za ním nahoru dolízal. Sice na začátku se trochu trápil,myslel jsem si,že půjde dolů trochu mu to klouzalo, ale jak jsem už řekl dolezl až nahoru. Cesta to byla hezká.

Nahoře jsem zjistil, že jsou tam další skály a jednu krátkou cestu jsem si  zkusil natáhnout. Byla to krátká cesta (Hrana hříbku), ale silová s velkým převisem. Na začátku jsem dobře nastoupil cvakl jsem první preso na druhé jsem se sice dostal, ale tuším, že to bylo až na potřetí. Pak už jsem jenom překonal převis a byl jsem nahoře. Natáhnul jsem cestu sice z od sedem, ale natáhnul. Lukáš taky zkusil, ale nedolezl a tak jsem slanil dolů. Na okolo jsme sešli dolů dali si přestávku a pozorovali jak Pepa tahá jednu cestu (Raroh), která se zdála být těžká. Jak jinak Pepa je už přeci jen jinačí kategorie. Jinak i jeho choť si vylezla na druhého ňákou tu lehčí cestu (Zelený kout). Děti se jenom dívali, mladej udělal pár fotek a to bylo tak vše. Rozhodli jsme se s Lukášem, že polezeme další cestu a tím byla cesta po hraně (Hrana), kterou si Lukáš zvolil. Byl už dost rozlezený takže se mu lezlo dobře a za chvíli byl nahoře a já dolezl za ním. Pepa s rodinou asi jak jsem byl v půlce cesty odešli a já jak jsem se už zmínil dolezl za ním nahoru. Byla tam pěkná police, kde jsme si sedli, kecali a já se při tom kochal po té krásné krajině. Světlo nám přálo a tak jsem se rozhodl respektivě chtěl jsem si natáhnout poslední cestu (Dolomitská), ale nakonec jsem pustil zkušenějšího Lukáše, protože jsem si nebyl jist, že cestu kterou jsem chtěl tahat bych zvládl ještě za světla.Lukáš pochopitelně úplně s přehledem ji natáhnul a já vzápětí  zjistil, když jsem dolízal za ním, že bych ji taky s přehledem natáhnul a trochu jsem si to vyčítal.

Byla to tedy poslední cesta. Sbalili jsme se a cestou k autu jsem si říkal, že se příští rok určítě vrátíme spět, protože cest je tam mnoho včetně těch které se dnes nepodařili.

Co říci na závěr určítě nebudu říkat jaké to bylo, protože mě všichni moc dobře znáte jaká by byla moje odpověď, ale jak dopisuji tenhle článek dívám se tak z okna a říkám si , že je to poslední článek z venkovního lezení, které bylo letos velmi úžasné. Teď už jenom počkat až bude hodně sněhu a zahájit zimní lyžařské výpravy, které aspoň doufám budou bohaté tak jako letošní venkovní lezení.