A zase ty ledáče

Zdar,

tak jsem se odhodlal něco dalšího napsat k ledáčům.

Moje letošní ledolezení začalo výletem k vysokáči (to už jsem popsal zde 😀 ) no bylo to prvně a krásné. Fotky zde.

Na druhý výlet jsme už vyrazili v mnohem větší posádce. Předpověď počasí (týdenní) nám přála parádní lezení, ale nakonec se to trochu změnilo. Vyrazili jsme v něděli po vydatném sněžení v minulých dnech (víc jak metr nového sněhu). Stopu pro běžky jsme si museli šlapat, k tomu jsem si doma zapomněl vosky takže mi to neuvěřitelně podkluzovalo a ani o hůlky se nadalo zapřít, protože se do poloviny ztrácely ve sněhu. No prostě paráda.

Když už jsme se nějakým způsoběm dostali do údolí k vodopádu, už nám nezbývala jiná možnost dojít k ledáči než  pěšky bez lyží. Vyrazil jsem vytvářet pěšostopu (chodník, tunel, vojenský zákop) prostě 200 metru jsem šel co krok to tři náruče sněhu, dokonce místy jsem zahučel do sněhu až po prsa. No jo nejkratší cesta k ledáči, která trvala 2,5 hodiny (cca 4 km).

Pak nastalo lezeníčko, vytáhl jsem kuloárek nahoře zaštandoval a pak jsme lezli na rybu. Ještě jsme se tu střídali s polskými lezci, kteří tu už lezli, takže pohodička klídeček,  každý si zalezl tak jednou až dvakrát a hurá domů (opět víc jak hodina cesty). Fotky z tohoto výletu zde.

No a jelikož jsem si až tak nezalozil, tak jsme hned další víkend s žabou vyrazili zalozit na stejné místo. Podmínky byly teďka úplně suprové, žádný měkký sníh, tím pádem žádné propadání, vyšlapaná stopa až pod led, nikde nikdo, pohodička. Takže na místo jsme došli do hodiny, pak jsme lozili a lozili a lozili (dali jsme si kuloárek, pak sopla, dokonce jsme zalezli dva ledy na levo od kuloárku). Fotky zde.

No a moje poslední zimní lezení (možná, podle počasí 🙂 ) bylo  minulý víkend. To jsme vyrazili posbírat zkušenosti a také objevit nová místa našich kamarádů z Jeseníka. Vyrazili jsme na tajné místo (pro odtajnění: mezi Uhelnou a Bernarticemi), zde na nás čekalo třídélkové lezení v ledu mixu a skále o obtížnosti 3 – 5. No když jsme dorazili na místo tak ledu byla troška, sníh žádný a celé lezení bylo spíš letní než zimní. Ale když už jsme tam byli tak jsme to nemohli nezkusit. První délka začínala v ledíčku, pak travička, poté následoval potůček se sprškou, morálový traverz po čtyřech k záchrannému stromu, trocha lítajícího kamení nad hlavou, celé to bylo prokládáné plotnami, skalkami a tutovými travnatými drny.

V druhé délce nastoupil žaba do tahání, tak si taky dal travičku, skalečku a bahýnko. Do poslední délky se nám už nechtělo byli jsme nějak zněchuceni, ale Janja do mě zahučel a nahecoval, tak jsem šel tahat poslední délku. Ta byla asi nejhezčí, po cestě na mě čekaly opět drny, skála uvolněné kameny a to vše prokládáné bobky od kamzíků. V poslední třetině jsem chytl v hlavě pěknou krizi a nějak jsem nevěděl a neměl odhodlání pokračovat. Tak do mě znovu zahučeli a dolezl jsem to až na vrchol. No nakonec parádní lezení po vlasním jištění, kde na posledních klíčových místech byly dvě starší skoby. Ještě bych chtěl poděkovat Janjovi a Jirkovi za jejich podporu. Fotky zde.

A co říci na závěr?

Bylo to krásné 🙂